jaromír nohavica
[Ami] Spatřil jsem kometu oblohou letěla chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela [Dmi] zmizela jako laň [G7] u lesa v remízku [C] v očích mi zbylo jen [E7] pár žlutých penízků Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem až příště přiletí, my už tu nebudem my už tu nebudem, ach pýcho marnivá spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat Refrén: [Ami] O vodě, o trávě, [Dmi] o lese [G7] o smrti, se kterou smířit [C] nejde se [E] [Ami] o lásce, o zradě, [Dmi] o světě [E] a o všech lidech, co kdy [E7] žili na téhle [Ami] planetě Na hvězdném nádraží cinkají vagóny pan Kepler rozepsal nebeské zákony hledal až nalezl, v hvězdářských triédrech tajemství která teď, neseme na bedrech Velká a odvěká tajemství přírody že jenom z člověka člověk se narodí že kořen s větvemi ve strom se spojuje krev našich nadějí vesmírem putuje Medzihra Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat marnost mne vysvlékla celého donaha Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru až příště přiletí, ach, pýcho marnivá my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá Refrén2: O vodě, o trávě, o lese o smrti, se kterou smířit nejde se o lásce, o zradě, o světě bude to písnička o nás a kometě